Láska bolí jen toho,kdo doopravdy miluje.
Bolí mě to bez tvých obejmutí. Bez toho pocitu bezpečí, co jsem mývala v tvym náručí.
Bolí mě to bez tvých polibků.
Bolí mě to bez tvýho hlasu. Bez tvý ,,chlapský" vůně.
Bolí mě to bez tvých slov. Bez tvýho ,,Miluju tě."
Bolí mě ŽE UŽ NEJSME MY.
Byl jsi jen můj. A já jen tvoje. Byli jsme přeci šťastný, nebo ne?
Netrvalo to kdo ví jak dlouho, vím. I to ale stačilo, abych poznala, že ty jsi byl to, na co jsem kdesi a sama vždycky čekala.
Ve chvílích s tebou jsem si myslela, že to snad ani nemůže být pravda, jak to bylo krásný. Nekonečně moc krásný...
Jenže ne, už se neobjímáme na zastávce. Už se nescházíme na K. Ani se donekonečna nelíbáme. Už mi v pátek večer nevoláš se slovy ,,Miláčku za chvíli jsem u tebe.." Už jsme jen já a ty...
Když se ovšem jeden rozhodne, druhý už s tím nic neudělá.
Vrať se a obejmi mě. Prosím...
Chybíš mi.
