jak o ní pečovat

čivava není nějak zvlášť náročná na údržbu a většinou jsou to pejsci tvrdí a bezproblémoví. Hlavní nároky si klade na naši pozornost a lásku. Zmíním tu jen pár základnch věcí, kterých bychom si měli hledět. Je to stejné jako u všech ostatních malých plemen.

 Jednou z těch věcí jsou čivaví očička, která jsou velká, a proto jsou vystavena zvýšenému působení dráždivých vlivů jako je prach při zemi, smog, pyl, či švihání stébel trávy. Oči se proti tomu brání tím, že někdy slzí. Proto je dobré čivavám uslzená očička občas otřít papírovým kapesníkem, aby se předešlo ( hlavně usvětlých psů ) rezavým a hnědým kruhům pod očima, které se mohou někdy vytvořit právě ze zaschlých slz. Když máme čivavky dvě a více, můžeme často vidět, že si navzájem očička olizováním čistí. Do očí čivavám preventivně nic nekapeme. Kapky se používají pouze při léčbě zánětu (raději po konzultaci s veterinářem).

 O uši nějak zvlášť pečovat nemusíme, protože čivavy mají ouško otevřené a tudíž dobře větrané, takže problémy vzniklé ze zapaření u nich nehrozí. (Narozdíl třeba od kokršpaněla ). Jen občas zkontrolujeme jestli v uchunení špína, nebo třeba osina  či klíště. Zánět v uchu se sice vyskytnout může, ale není to vůbec časté.

 Drápky. Toto je kapitola sama pro sebe. Každý, kdo má čivavu to dobře zná. Bereme kleštičky do ruky a pejsci se klidí z dosahu, někteří i z dohledu. Těmto prckům se drápky stříhat musí, protože jim rychle rostou a velmi málo se pod jejich muší váhou obrušují. Bez tohoto občasného zákroku by je měli jak orel skalní. Nehledě na to, že se jim kvůli dlouhým drápkům špatně chodí a prošlapávají se jim packy, nebo se jim drápek může zatrhnout. Já stříhám tak někoho 1x za 3 měsíce, někomu to stačí 1x za 5 měsíců. Je to individuální. Naši pejsci to naštěstí ( až na malé šprajcování ) snášejí oddaně a statečně. Záleží také na tom, po čem pejsek nejvíc chodí ( koberec, tráva, chodník ). Malým štěňátkům také musíme také špičky drápků zkrátit, protože se jim zachytávají do koberce. Hlavně nesmíme zapomínat stříhat palec, protože tam jinak drápek může zarůst do kroužku. Dost mě udivuje, že prý někteří veterináři tvrdí, že se čivavám drápky nestříhají. Není to pravda.

 Péče o zuby. Na zubech se vždy, ať chceme či nechceme, časem začne usazovat zubní kámen. Malá plemena k tomu mají predispozici. Jedná se vlastně ominerály, vysrážené ze slin. Pokud to necháme osudu, nejen, že bude pejskovi páchnout z tlamy, ale může dostat i zánět dásní a vypadnou mu zuby. Proti zubnímu kameni se dá bojovat třemi způsoby: dáváme pejskovi kousat různé suchary a tyčinky na čistění zubního kamene a jako prevenci jeho vzniku. Nebo budeme skutečně pejskovi zuby nejmíň 2x týdně čistit. Stačí aspoň kartáčkem bez pasty zuby přejet. Lepší než nedělat nic. Nebo máme pastu Orozyme, která se nanáší prstem na zuby a rozpouští již vzniklý zubní kámen. Musí se to ale dělat každý den. 
Taky jsem zuby pejskům nečistila, ale opravdu budu muset, protože asi tak od čtvrtého roku věku se jim tam ten žlutohnědý povlak velmi výrazně usazuje. Nebo by jsme museli čas od času navštívit veterináře, aby zubní kámen pod narkozou odstranil. (A to není pro pejska to nejlepší řešení). 
Pokud štěněti do 9-10 měsíců věku nevypadnoumléčné špičáky, je nanejvýš vhodné nechat mu je vytrhnout, aby se mučasem třeba nezalomily, nebo nezpůsobily špatný zkus.

 

 Anální žlázky. Jestliže jsme si všimli, že náš pejsek často " sáňkuje" tzn. že tahá zadeček po zemi, zkontrolujeme jestli nemá ucpané anální žlázky. Tyto žlázky se nacházejí hned vedle řitního otvoru z obou stran, nebo spíše kousek pod řitním otvorem. Vyúsťují dovnitř na okraji konečníku. (takže navenek žádné dírky nevidíme). Sekret ze žlázek se normálně sám uvolňuje a vylučuje společně z výkaly. Někdy se mohou ale vývody žlázek ucpat a maz se v nich hromadí. Toto zjistíme pohmatem kolem konečníku. Jestli-že ve spodní polovině konečníku, asi tak půl až 1 cm hluboko v kůži nahmatáme bulky o velikosti zhruba 5 mm, nebo i větší, je to jasné. Vezmeme papírový ubrousek, přiložíme ke konečníku a palcem a ukazováčkem do něj obsah žlázek směrem zevnitř ven tlakem vymáčkneme. Pejska toto nebolí a uleví mu to od nepříjemného pocitu. Kromě toho předejdeme ošklivému zánětu s mnoha komplikacemi. Pokud však pejsek žádné problémy nemá, tak to samozdřejmě neděláme.

 Péče o srst dlouhosrsté čivavy není nijak zvlášť náročná. Stačí pejska 1x týdně pořádně rozčesat a vykartáčovat, aby byl krásný a aby se mu neslepovalaa neplstnatěla hlavně jemná srst za ouškama. V období línání je lepší vyčesávat každý den. Co se týče koupání, není potřeba to zbytečně přehánět, protože psí srst má samočistící schopnost. Všichni naši tmaví pejsci si dávají pozor, aby nestoupli do mokra a kaluže obcházejí. Jen naše bílá Amálka je takové čuně, že s velkou chutí proběhne každým blatem. Leč nezoufáme, protože i když je to neuvěřitejné, jak nám Amálka uschne, všechna špína z ní opadá, zbytek se vykartáčuje a zase září čistotou. Protože naši pejsci v posteli nespí, koupeme je podle potřeby jen asi tak 3x do roka ve psím šamponu pro citlivou pokožku. Šampon musíme velmi pečlivě opláchnout. Zbytečně častým šamponováním semůže narušit přirozená funkce kůže. Pes může začít trpět exémem, lupy, svěděním. Štěňata do 6 měsíců raději nekoupeme vůbec.

 Do péče o čivavu patří také pravidelný pohyb v přírodě (ne jenom obejít blok na sídlišti). Čivava se potřebuje vylítat, aby byla zdravá, dobře trávila, měla pevné tělo a dobrou náladu. 

 Samozřejmostí je pravidelné očkování a odčervování. Čivavy nemají rády dlouhodobý chlad a vlhko.

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.